"Z evropského hlediska bylo velmi výhodné věřit tomu, že pád komunismu způsobil hlavně helsinský proces a věrohodnost západních hodnot a nikoliv věrohodnost americké hard power (symbolizované Reaganovou SDI), založené na vojenské a hospodářské síle. V Evropě dodnes přetrvává představa o tom, že zahraniční politika spočívá především ve vstřícnosti vůči zájmům jiných států a v družných rozprávkách při tom či onom summitu. Evropanům bylo velmi vhod věřit, že čím více dobročinnosti západní země projeví a čím trpělivější budou, tím lépe bude na světě.
Idealistické rezoluce členů Evropské unie ale ve skutečnosti ukazovaly něco úplně jiného. Pokřivená a cynická vládnoucí třída se mohla ve jménu vlídné politiky vyhýbat nepohodlným situacím, tvrdým rozhodnutím a zkouškám ohněm. Sametová moc Josepha Nye se stala vědeckým a morálním posvěcením bázlivosti a nečinnosti evropských vládců. Tato selankovitá koncepce zahraniční politiky se v Evropě těší velké oblibě dodnes, protože se ideálně doplňuje s nevůlí napapaných a nepohodlí odmítajících společností energicky zastávat své národní zájmy.
Soft power se stala honosným označením pro západní ústup ze slávy. Horlivě se na ni odvolávají ti, kteří nemají vůli a postupem času ani schopnosti nést náklady a rizika ofenzivní zájmové politiky."
Petr Robejšek, 29.1.2020